|
Centrální stáž v
Holandsku 2008 Během výše uvedeného víkendu se uskutečnil další seminář džódó v Holandsku, který vedl Fred Quant hlavně pro své studenty z Amsterdamu, Almere a Groningenu.Kromě (asi) desítky z nich se cvičení účastnili čtyři Češi (Karel Burian z Tachova, Petr Ogurek a Aleš Machka z Prahy a já z Jižních Svahů) a čtyři Maďaři.
nedělní společná fotka Páteční trénink se konal v Amsterdamu v "Shin-Shinbuken dojo", kde se o prostory dělí Fredova skupina s džúdisty, karatisty (kjokušin) a cvičenci japonské disciplíny tai ki kenpó. Sám jsem přijel až v sobotu ráno, protože to mám na pražské letiště dál než ostatní, ale z vyprávění vím, že se po kihon tandoku cvičilo hlavně s bokkenem a taky, že Češi přišli pozdě. To je jim podobné. Měli by se stydět :) V sobotu se od rána cvičilo v Almere, což je asi hodinka cesty od Amsterdamu. Když jsem (VČAS) přišel na trénink a se všemi se přivítal, dozvěděl jsem se, že Češi zase přijedou pozdě. Tohle už je vážně švejkování... Zřejmě se pustili do navigování a zapomněli, že v Almere ještě předtím nebyli. Teď trochu seriózně. V sobotu dopoledne jsme procvičili kompletní kihon sótai... každou z technik se dvěma různými partnery, na straně džó i bokkenu. Po dvou hodinách cvičení, před pauzou na oběd, požádal Fred Petra Ogurka (se mnou), aby ukázal kompletní omote waza, které budeme odpoledne cvičit. Myslím, že to docela šlo. Fred je milý a vstřícný, tak řekl Petrovi, že to zacvičil docela dobře. Ale já stál mnohem blíž ;) tak vím svoje. (Ale jo, vážně to bylo slušně zacvičený... a bylo by to ještě lepší, kdyby se Petr občas ukázal ve Zlíně). Po sváče (místní tomu říkají oběd, ale těch pár housek s rozinkama a se salámem přece nemůže být oběd) jsme s Fredem (on) ukázali omote ještě jednou, aby některé techniky, které Petr do osnov "přidal" ostatní nemátly. Pak jsme procvičovali právě katy z omote waza. Stihli jsme všech 12. Tentokrát jsme se hodně ptali (teda já a Joši z Pěšti) a hledali různé alternativy jednotlivých technik. Nikde nepadlo definitivní "ano tohle je jediný správný způsob" a často jsme se shodli na různých možnostech, což je fajn, protože se můžeme věnovat i tomu, jak to cvičí ostatní. Tedy nejde o nějakou vlastní invenci, nebo vědomé úpravy osnov, ale spíš o různé pohledy různých učitelů spolu s jejich vnímáním vzdálenosti a času mezi jednotlivými technikami. Myslím, že to je jedna z dalších věcí, která je na Fredovi pozitivní. Jeho schopnost inspirovat žáky jiných učitelů spíše než je přesvědčovat, aby to dělali po jeho. Učí, aniž by popíral to, co se ostatní naučili dříve od jiných učitelů. Zatímco dopolední kihon předváděli Jeffrey s Jan-Gerittem, během odpoledne dal Fred možnost ukázat techniky i ostatním českým a maďarským studentům. Mnoho korekcí přišlo právě na základě těchto ukázek, takže byly opravy adresné a my, tedy hosté, jsme se dozvěděli, co neděláme dobře právě ve chvíli, kdy jsme se snažili cvičit co nejlépe. Na závěr jsme koukli na čúdan waza tak, jak je cvičí v Budapešti (Joši a Géza) a i o něm jsme trošku poplkali. Ale popravdě to mělo být tématem teprve druhého dne. Po přesunu z Almere do Amsterdamu jsme zašli na večeři, která nebyla objednaná (inspirativní) a tak se chvíli hledalo. Cílem měla být (nějaká, jakákoliv) čínská restaurace a tu jsme za hodinku dvě našli. Ono je to takové zvláštní, chtít nakrmit skoro dvacet lidí v sobotu večer, v centru tak populárního města... ale povedlo se. Češi sice reptali (mezi sebou), ale to spíš bylo kvůli těm směšným lahvičkám Heinekena (0,25 l), co nám nosili. Kdyby měli normální míru, nemuseli by za námi chodit tak často. Po večeři jsme se začali trošku dělit. Někteří upalovali do dódžó spát, jiní chtěli zkusit ještě nějaké to jiné pivo. Hádejte, co si vybrali Češi. Mě to testování nijak nevadilo, já si vybral poměrně normální kvasnicové, ale Aleš se zdál ze svého lékořicového piva dost rozmrzelý. Vzhledem k tomu, že se mělo zase od rána cvičit, tak jsme s pokusy skončili poměrně brzy. Fred rozvozil českou ekipu po ubikacích a jelo se "dom" a pěkně spát. Protože jsem toho moc nenaspal (páteční noc byla cestovní a sobotní hrozně krátká) a už to není, co to bývalo, tak jsem maličko zaspal. To zdrželo Freda, který na nedělní trénink přijel skoro pozdě. Češi tam byli včas (možná - podle jejich tvrzení), ale já přijel včas (určitě), protože mě přivezl Fred. Takže na svůj čas příchodu jsem neměl vliv. Jinými slovy připomínky ostatních českých účastníků o jakési tradici pozdních příchodů z naší strany nemají opodstatnění, protože jsem do dódžó dorazil přesně v době, kdy se začalo společně cvičit ;)
"Shin-shinbuken dojo" Amsterdam V malém dódžó za komorní účasti 16 nebo 17 účastníků se začalo s kihon tandoku (na místě) a učikomi geiko. Potom přišla na řadu ukázka kihon sótai (pro začátečníky) a kat čúdan waza (pro ostatní). Během asi dvou hodin jsme postupně ukázali (Fred jako šidači - já jsem tam jen statista) všech 13 kat a taky jsme je "prodiskutovali". Tedy některé fáze, některých kat. Tak jako den předtím omote. Mimochodem, "odpověď je 42" na katy z čúdan nepasuje, ale zkusil jsem to.
ukázka kihon sótai Na závěr došlo k poslednímu rozdělení skupin cvičících. Ukázali jsme kage waza (Fred jako učidači, já jako "tvůrčí" šidači) a ti, kterých se to týkalo si tuto sadu technik procvičili. V pátek měl být trénink dvouhodinový (asi byl), v sobotu se cvičilo sedm hodin a v neděli přes čtyři hodiny. Co se cvičilo v kolik hodin, co před přestávkou a co po ní nevím. Možná jsem trošku popletl pořadí těch cvičících, kteří ukazovali nebo jsem něco vynechal (cvičení s bokkenem, závěrečné suburi a tak dále), ale o to určitě nejde... Jde o to, že jsem tam byl a zacvičil jsem si. Stejně tak ostatní. Čert vem, že nějakou tu techniku popletli nebo vynechali (ti kreativnější přidali), důležité je, že tam byli a určitě ne naposledy. Myslím, že to byl výborný seminář a skvělá příležitost, kterou jsme uchopili a to se "počítá". text: Patrik
Orth další fotky
zde (pdf) Zlín, 27. května 2008 webmaster Tenšin dódžó 2008 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
