šintó musó rjú

Michel Ducret ve Vídni 2010 - resumé

seminář džódó (a iaidó) 27. - 28. března 2010

Michel Ducret
pro zvětšení klikněte

Stáže se zúčastnila asi dvacítka džódistů, samozřejmě hlavně Rakušanů, několik Němců, tři Češi (3), po jednom účastníkovi ze Švýcarska a Itálie. Zdá se, že po kratší přestávce budou semináře ve Vídni organizovat už zase pravidelně. Po přestávce bez stáží tu jednou nebo dvakrát do roka vede cvičení buď Kees Bruggink nebo Michel Ducret. I já jsem měl přestávku – nebyl jsem na džódó stáži už dva měsíce. Už jsem to POTŘEBOVAL.

Michel Ducret, ŠMR gomokuroku cvičí džódó s Pascalem Kriegerem od roku 1977. V Montreux a Vevey řídí spolu s Michelem Colliardem dódžó Musókai, kde vyučují džódó  a iaidó. Je držitelem stupně gomokuroku, zároveň je instruktorem IJF čúden. Jeho cvičení se mi líbí. Trávili jsme společně dost času na semináři v Japonsku v roce 2006 a od té doby sleduji, jak se nechává inspirovat právě tím, co mu postupně předává Nišioka sensei, aniž by se odděloval od Pascala senseie. Tedy na rovinu, není to taková divočina, jakou známe od Freda Quanta, Yvese Galley nebo třeba Pascala. Ale přesto Michelova technika funguje. Jako správný (bývalý) džúdista s minimálním úsilím vytváří maximální účinnost (精力善用 anebo seirjoku zen´jó). Navíc je mi Michel sympatický jako člověk. Nepředvádí se, působí skromě, ptá se pokročilých na jejich názor na tu či onu techniku.

Cvičení začínalo v sobotu odpoledne. Po příjezdu na stáž a vzájemných pozdravech jsme nejprve rychle procvičili kihon tandoku… asi patnáct minut. Michel řekl, že se na této stáži základním technikám moc věnovat nebudeme, ale upozornil na odlišnosti v kuri hanaši a maki otoši, které bychom měli dělat spíše do široka (45°, jak už víme) a tyto techniky jsme další čtvrt hodinku cvičili ve dvojici. Toto cvičení Michel zpestřil kombinacemi, jaké známe z pokročilejšího midare dome a také tači otoši no midare. Záhy jsme se rozdělili na tři skupinky podle znalostí a technické úrovně - kihon pro začátečníky, čúdan waza pro další a pokročilí cvičili kaga waza. Přiznám se, že to byla první stáž, kde jsem de facto začínal odprostřed (spíše od druhé poloviny) osnov – ale byla to vlastně naše volba. Michel se prostě zeptal, co chceme cvičit a ozvalo se „kage“. Mě to vůbec nevadilo.

Kage waza jsme cvičili samostatně, celou sadu technik v řadě. Každou katu několikrát, stranu hole i meče. Po několika desítkách minut nás Michel vyzval, abychom si vybrali katy, na nichž chceme pracovat podrobněji. Postupně jsme takto procvičili kasumi, cuki zue a hoso miči no kage. V kage je tolik otazníků, že bychom mohli cvičit kteroukoliv techniku a stejně by to nebylo dost jasné…  Nicméně právě tyto techniky se mě osobně hodili „do krámu“ nejvíc. Pořád s nimi zápasím… a prohrávám.

Po kage následuje samidare waza a tu jsme začali probírat pozdě odpoledne. Zatímco začátečníci pokračovali dál ve vlastním šperkování čúdanu a kihonu, my jsme po jedné technice procvičovali samidare. Velký důraz jsme v sobotu kladli na první dvě techniky (ve skutečnosti je to stále tatáž) iči mondži a džú mondži. A maki otoši, které obsahuje je tolik jiné a tolik zajímavé, že se k němu vracíme pořád dokola… Do večera jsme stihli ještě kodači otoši, patrně jednu z nejkratších a nejrychlejších technik v džódó vůbec.

Michel po celou dobu procházel od začátečníků k nám, ale popravdě spíš se cvičilo, než mluvilo a ukazovalo. Sobotní část stáže byla velmi intenzivní.

Někteří účastníci stáže se přesunuli na společný oběd, my jsme se vydali ubytovat do středu města… Při snadném hledání (GPS navigace) už rezervovaného hotelu (net booking) jsem si vzpomínal na dobu před 9 lety, kdy jsem ve Vídni cvičil poprvé. V době internetu v plenkách, bez navigace a platebních karet bylo všechno úplně jiné… No jednou, během nějakého toho zimního večera to budu vyprávět, milé děti. Á propos, abych nezapomněl – šlo o poslední zimní večer leteos, tedy ráno jsme musel vstávat o hodinu dřív a tělo si toho všimlo.

O poznání unavenější jsme v neděli ráno začali cvičit „kendžucu“, tentokrát trochu jinak. Michel po krátkém suburi zařadil do cvičení několik velmi inspirativních technik, takříkajíc Kriegrovin. Snad s ohledem na účast iaidistů a aikidistů, v každém případě to ukázal tak jasně, že z toho budeme v dódžó ještě nějaký ten pátek čerpat, tedy s aikidisty a iaidisty. Obecnou terminologií šlo o jednoduché vstupy a protiútoky typu – nuki, kaeši, uke nagaši apod. Velmi ale velmi chic. Nato jsme cvičili ken kihon, který už pravidelný čtenář a džódista v Česku a na Moravě zná.

Po krátké přestávce jsme mohli cvičit buď iaidó (Musó šinden rjú – Hasegawa eišin rjú), anebo (a to jsme si vybrali my) bylo možné pokračovat v osnovách Šintó musó rjú. Tedy v mém případě šlo o hodinu kendžucu kat a ran-ai waza spolu s Guliem Casarinim.

Po obědě a marném boji s únavou jsme jednak cvičili (opět docela stručně a bez výkladu) kihon sótai. Poslední dobou zkouším v sótai pracovat na dynamice jednotlivých technik a dýchání, ale to asi čtenáře moc nezaujme… Po kihonu jsme se vrátili ke svým katám. Tedy na straně džóseki jsme měli dokončit samidare. Od kodači otoši (včetně), znovu po jedné katě až k gan cubuši. Čtenáře by mohlo zajímat, že jsem zase dostal ránu do hlavy. Tedy zakleté nejsou stáže v Cartigny, ale samidare waza*. Uvidíme, jestli ta kletba pomine, nebo ne. Pravda ale je, že jsou mi techniky po každé té bouli jasnější…

Závěrečná hodina vídeňské stáže byla trošku pel-mel všech možných technik, kat a informací. Nejprve jsme procvičili omote, potom trojici technik kuri cuke, kuri hanaši a taiatari a nakonec ještě trochu kendžucu (ai suri sa/ ju, džú). Nedělá mi problém přiznat, že poslední minuty v dódžó už jsem trpěl. Zřejmě jarní únava. Rozhodně jsem šťastný, že jsme se vydali do Vídně a těším se na další příležitost unavit se v džódó dódžó.

*) Abych nezapomněl a když už píšu o tom zaklínání. V neděli ráno mě na ulici ve Vídni proklela nějaká stará paní. Asi mě uhranula, takže očekávám, že mi v nejbližší době něco naroste, upadne a nebo začnu dávat méně mléka. To jen abyste věděli, co se všechno na světě děje.

text a foto: Patrik Orth
Zlín, 31. března 2010

webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2012 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek

webhosting poskytuje DOBRÁ SPOLEČNOST.cz