šintó musó rjú

Rozhovor se senseiem Nišiokou, únor 2004

Sensei, jak dlouho cvičíte Šintó musó rjú džódó?

Cvičím skoro 70 let, od svých 14 let.

V předchozích budó se vyučovalo něco užitečné pro reálný boj, dnes se ale situace změnila. Co si myslíte, jaké by nyní mělo být budó?

"Gošin tame ni" - pro sebeobranu. 

V minulosti se tato umění nazývala budžucu. Budžucu se nevyučovalo kvůli zabíjení, ale jako sebeobrana. Cvičení budó v současnosti není jiné.

V průběhu čtyřsetleté historie Šintó musó rjú a během vašeho života, jaké hlavní změny podstoupil celý systém?

Zavedení seiteigata. Byly vytvořeny pro zpopularizování džódó, ale podstata se změnila. Změnil se styl, protože byl nebezpečný. Příklad můžeme vidět u techniky kuricuke. Cílem bývaly ruce, pro seiteigata jde ale úder do rukojeti meče (pozn. Sensei zde odkazuje na cvičení pokročilých, kteří cvičí tímto způsobem. Sensei se také zmínil, že Šintó musó rjú cvičené na Kjúšú používá nižší postoje, ale dle jeho mínění by postoje měly být přirozenější.)

Jaká je strategie v Šintó musó rjú při konfrontaci se soupeřem, ozbrojeným katanou?

Když jste v nebezpečí, uprchněte. Pokud není žádná možnost úniku (to znamená, že situace přeroste do šinken šóbu – nebo souboj ostrými čepelemi), pak čekejte na:

• Kokoro - srdce

• Kamae - postoj

• Aiuči - zde není dostatek prostoru, abychom si tento koncept dostatečně vysvětlili…

Nechte meče zaútočit jako první. Sledujte soupeře a jeho pohyb. Pokud pochopíte pohyb vašeho soupeře, pochopíte také, kdy se vytvoří příležitost (vstoupit/ zaútočit).

V katě nejsou žádné finty. Pokud začnete chápat skutečný útok, uvidíte finesy v realitě… čekáním na poslední chvíli.

 Kata potřebujeme ke cvičení, abychom tyto věci pochopili. Pokud je podrobíme testu skutečným bojem a selžou, nebude druhé příležitosti. Ale v katě, když nás seknou bokutó (dřevěným mečem), žijeme dál a učíme se.

 Abychom dopěli až sem, musíme stále procvičovat základy… základy jsou ty "tajné" techniky.

Jaké užitečné dovednosti sebeobrany si vyvineme cvičením džódó?

Člověk začne chápat "smysl pro vzdálenost" (jak se mění mezi jednotlivými zbraněmi a různými postoji) a jak jej použít. V katě se učíme, jak si zachovat přirozený postoj a jak se dá lehce chodit. Učíme se také, jak být uvolněný a nespoléhat na sílu. Je také důležité správně dýchat, tak, abychom neukazovali nádech (to je ten nejnebezpečnější okamžik). Musíme si vytvořit nezbytného ducha, abychom dokázali čekat klidně do soupeřova útoku.

Existuje spojení mezi šintóismem a ŠMR džódó?

Ano. V Japonsku je vše od bohů. Když se klaníme, na začátku a konci cvičení, modlíme se k našim předkům.

 "Šintó" z Šintó musó rjú se vztahuje k náboženství. To je důvod, proč já cítím, že ŠMR by se mělo vyslovovat šintó a ne šindó, jak dnes občas můžeme slyšet.

 První registrovanou japonskou školu kendžucu založil Iizasa Čóisai před asi 500 lety, během éry Himiko. Začal s Šintó rjú Kendžucu a udržel si myšlenku, že šermířství pochází od bohů. (Tato škola dala vzniknout dalším školám, třeba dobře známé Katori šintó rjú a Kašima šintó rjú).

Musó Gonnosuke se mohl narodit do šintóistické rodiny a toto jméno si vybral později v životě. Musó Gonnosuke obdržel učitelskou licenci v 9. generaci Šintó rjú kendžucu, před vymyšlením metody použití hole.

Jaké největší výzvy vás v životě budoky potkaly?

Mojí největší výzvou je předat správně to, co jsem se naučil.

Jak se rozvíjely vaše techniky, poté co jste obdržel menkjó kaiden?

Začal jsem přemýšlet, jak předat Šintó musó rjú džódó. Přemýšlel jsem, jak adaptovat a zjednodušit ŠMR pro učení. (Poté se Sensei zamyslel nad nad novými a starými metodami a nebyl si jist, které jsou lepší…).

Šimizu nám odkázal 12 základních technik, kterými předal svůj styl, ne jen z důvodu seiteigata. 

Rád bych nalezl cestu, jak udělat ŠMR užitečné i pro dnešní svět. Situace a zbraně se stále mění, ale duch zůstává. Myslím, že duch a technika se spojují dohromady a tím zformují vaše základy. Je nezbytné nalézt cestu jak učit správně jak ducha, tak techniku.

Co je důvodem, že učíte Šintó musó rjú džó?

Chci udělat svět lepším. Pokud se mi nepodaří dosáhnout správné úrovně technik a ducha, úroveň ŠMR džódó klesne. Duševní přístup je o čekání. Musíme splnit účel osobní ochrany, ne účel zaútočit jako první.

(Když Sensei mluvil o to, že se nesmíme pohnout jako první, zmínil se, že v moderním aikidó jsou role učidačiho a šidačiho obrácené. V džódó je vždy učitel útočníkem a nechá studenta "vyhrát". V aikidó je ale útočníkem student a učitel je vždycky "vítěz". Sensei se domnívá, že správný duch učitele je útočit způsobem, který nechá studenta "růst".)

Během rozhovoru Sensei pronesl mnoho dalších komentářů. Také se vztahují k budó a džódó, ale obtížně se zařazují jako odpovědi na určitý dotaz:

• Budó je pro každého, nejen pro silné. Pokud dokáže pomoci, je dobré.

• Šimizu sensei nepřipouštěl použití skutečného meče při cvičení džó a zmínil se, že v minulosti bylo často šinkenu (živého ostří) používáno.

• Používání těžkého meče pro trénink nemá smysl. Pokud dokážete předvést perfektní sekovou linii s bokutó (dřevěným mečem), je nejdůležitějšího dosaženo. Někdo může těžký meč používat "lehce", někdo lehký "těžce".

• Když dosáhneme padesátky, začne se vytrácet síla svalů a všimneme si toho. Poté nás může zachránit pouze dobrá technika.

• Existovali skupiny v Kjúšú, v Tokiu a Jamaguči ken. Vzešli dva hlavní styly - Otofudži a Šimizu. Sensei si vybral následovat Šimuzův směr.

• Všechny lidské bytosti jsou přirozeně dobré. "Žádné dítě nepřemýšlí, jestli má otrávené mléko." Každý si zaslouží příležitost. Pokud nebudeme smýšlet takto, nejsme schopni začít učit.

text: © 2004 Shinjuku Jodo Kai
překlad: Michal Kolísek

Článek je použit s laskavým svolením reprezentantů www.jodojo.com, majitelů autorských práv k němu. Další použití a šíření české verze konzultujte s vedením Tenšin dódžó.

webmaster Tenšin dódžó 2006 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek