|
Seminář džódó v Seattlu Ve Vancouveru sice nikdo džódó necvičí, zato je to odsud jen pár hodin do Seattlu, kde žije Phil Relnick a jeho žena Nobuko (oba menkjo kaiden). Oproti Evropské federaci džódó se ta Pan-americká tváří velmi tajemně, její webové stránky (http://www.shinto-muso-ryu.org/) jsou nepříliš informativní, a najít cokoliv o Relnickově dódžó se mi nepodařilo*. Naštěstí Phil alespoň odpovídá na maily, takže jsme se dohodli, že k nim přijedu na seminář 22. - 23. listopadu. Do Seattlu jsem se v pátek večer dopravil autobusem (4 hodiny) a z autobusového nádraží mě vyzvedl jeden z účastníků semináře, který právě dorazil z Texasu. Po další půlhodině autem jsme přijeli do dódžó, které má Phil hned za domem. Zrovna končil trénink džódó; na první pohled jsem nezaznamenal výraznější rozdíly oproti tomu, jak cvičíme my, což mi přišlo povzbuzující. Na seminář se sjelo (a slétlo) zhruba 15 účastníků z různých koutů USA - kromě již zmiňovaného Texasu také z Arizony, Nového Mexika a Oregonu, a také pár místních. Až na dvě výjimky byli všichni pokročilejší než já. V pátek se toho už pak moc nedělo; se všemi jsem se pozdravil a marně se snažil si zapamatovat jména. Seminář začal v sobotu ráno. Po úvodním pozdravu (trochu odlišném od všech, které jsem viděl předtím - tohle je myslím jedna z věcí, na které se žádní dva učitelé neshodnou) Phil ostatní upozornil, že jsem z Evropy, a že pravděpodobně budu cvičit trochu jinak než oni. A že to není chyba - prý on a Pascal jsou jako dva šéfkuchaři; každý z nich používá při přípravě jídla jiné koření. Výsledek je stejné jídlo, které ale chutná trochu jinak, a ani jedna z těchto variant není špatně. Bohužel mi prý ale nebude moct mnoho věcí opravit, jelikož nebude vědět, zda dělám chybu, nebo zda nás to tak učí. Na začátku jsme jednou zacvičili kihon sótai. Zbytek semináře (4 x 3 hodiny) byl věnován katám. Dódžó není velké, takže tam mohou zároveň cvičit jen 4 dvojice; pokaždé se odcvičilo 6 kat (obě strany) a pak se změnil partner a čekalo se na volné místo. Začalo se cvičením omote waza, a pak se postupně přidávaly další série. Na konci semináře pak pokročilí ještě cvičili kusarigamu a tandžó. Ocenil jsem možnost si po delší době zopakovat katy omote a čúdan waza a zacvičit si je s pokročilejšími partnery. Trochu mě překvapila absence procvičování jednotlivých technik s džó či mečem, ale předpokládám, že tomu se více věnují na obyčejných trénincích. Phil občas někoho opravil či si ho vzal stranou a něco vysvětloval. Mě zejména upozorňoval na rozdíly v tom, jak katy cvičí oni oproti tomu, jak je cvičím já - narazili jsme na odlišnosti ve výkladu významu částí kat (riai) i v provedení jednotlivých technik (kde jsem si občas bohužel nebyl jistý, zda je odlišnost způsobena jiným stylem nebo jen mou chybou). Obecně bych řekl, že cvičí bezpečnější formy než v Evropě, s drobnými rozdíly v provedení technik, vzdálenosti, či zasahovanými místy. Celkově považuji tento seminář za velmi přínosný. Phil žil v Japonsku přes 40 let, cvičil s Šimizu senseiem a později se senseiem Nišiokou, a snaží se vyučovat tak, jak Šimizu sensei učil v 60. a 70. letech. Některé rozdíly mezi tím jak cvičí on a jak Nišioka (který s Šimizuem cvičil déle a pamatuje i starší formy) byly velmi zajímavé. Samozřejmě, jelikož ve Vancouveru nemám s kým cvičit, ocením každou příležitost si to vynahradit. Bohužel se mi asi nepodaří přijet na místní kagamibiraki, které v lednu pořádají, ale určitě se pokusím zúčastnit se nějakého dalšího semináře.
* Dodatečně, vyzbrojen informací, že dódžó se jmenuje
Šintokan, jsem nalezl obdobně informativní stránky
http://shintokan.org/,
a propagační letáček na ukázku, která se tam v únoru konala
http://www.wellington-neighborhood.org/docs/MartialArtsDemoFlyer.pdf
(Phil a Nobuko jsou na dvou obrázcích vpravo). text: Zdeněk
Dvořák webmaster Tenšin dódžó 2008 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
