šintó musó rjú

Sensei - otázky a odpovědi,
kiri otoši a další témata

Můžete vysvětlit koncept kiri otoši? Je tento koncept širší než technika proseknutí/ odstrčení útočícího meče? Je nějaký vztah mezi kiri otoši a aiuči?

Každý má své vlastní chápání a svou vlastní interpretaci kiri otoši. Domnívám se, že název této techniky je odvozen od jména techniky hiki otoši. Hiki otoši je jednou ze skrytých technik v Šintó musó rjú džó, a když jsem toto pochopil, cítil jsem, že kiri otoši je také "skrytá'' technika.

Aiuči je situace, kdy se oba soupeři zraní navzájem ve stejný okamžik. Kiri otoši připomíná aiuči, ale kiri otoši je nejlepší technika pro přežití. Toto mě naučilo Šintó musó rjú kendžucu. Jeho pochopení a aplikace vyžaduje mnoho duševního tréninku. Jediný způsob, jak se toto naučit, je kata geiko (procvičování kat).

Proto si myslím, že není žádná souvislost mezi kiri otoši a aiuči... naopak, měli byste tyto techniky vnímat jako pocházející ze zcela odlišných dimenzí.

Myslíte si, že by se techniky a jejich aplikace měly učit zároveň? Nebo by se aplikace měly učit či vyvodit později? Jaký je váš názor na výuku technik a jejich aplikací? Je znalost aplikací přísně kontrolovaná v rámci přenosu Šintó musó rjú, například tak, že by se s nimi čekalo až po dosažení sérií kat okuden/ hiden?

Myslím si, že odpověď na mnoho z otázek, na které se teď ptáte, lze nalézt v následujících otázkách: Co je kata geiko? Proč ho potřebujeme? Co je kihon? Jaký je rozdíl mezi znalostí a zkušeností? Jaký je rozdíl mezi porozuměním myslí a porozuměním tělem? Jaký je vztah mezi zvládnutím techniky a jejím vyučováním? Jaký je vztah mezi omote (líc, povrch) a ura (rub, opačná strana) nebo kage (stín)? Jaký je vztah mezi honte a gjakute? Všechno jsou to variace známého problému slepice a vejce...

Například, nezávisle na tom, na kolik vyučuji zdůvodnění technik, stále mám pochybnosti, nakolik by je student byl schopen použít. Je lepší znát zdůvodnění technik než neznát. Také je tu situace, kdy něco známe, ale přesto to nedokážeme provést a samozřejmě nám to pak k ničemu není.

Pro lidi je nutné mluvit o rozdílech mezi budžucu a budó. Nicméně, z pozice pochopení určíte, jakým způsobem budete žít a potom tímto způsobem žijete. Pokud se neřídíte svým chápáním, pak jsou vaše znalosti zbytečné. Bez neustálého uvažování o konceptech keiko šokon a šurikosej se ztratí pochopení podstaty učidači a šidači. Zamyslete se prosím nad tím, jakým způsobem může být cvičení Šintó musó rjú džó užitečné pro váš život.

Ohledně kontroly učení v rámci Šintó musó rjú... i kdybych chtěl, není to možné. Pokud vás napadne způsob, jak této kontroly dosáhnout, dejte mi vědět.

Považujete vývoj osobních interpretací technik za nebezpečný nebo jako přirozený proces pokračujícího vývoje tohoto bojového umění?

Myslím si, že je to nebezpečné, protože zdůvodnit si můžete libovolnou interpretaci, kterou si vytvoříte. I když dostanete vysvětlení od mistrů či zkušených lidí, nemyslím si, že byste ho dokázali rychle pochopit. Navíc, vaše chápání libovolného vysvětlení bude odpovídat vaší současné úrovni pochopení. Díky tomu vše závisí na neustálém pilném cvičení. Zamyslete se prosím nad frází hjakuren džitoku (hjakuren - být stokrát vykován, džitoku - získání sebe sama, tedy něco jako "neustále překovávat svou techniku/ myšlenky/ cokoliv pro sebevylepšení".

Co si myslíte o tamešigiri?

Myslím si, že tamešigiri (testovací sekání) je užitečné pro určení ostrosti čepele. Pokud se tedy ptáte, zda je nutné pro otestování vaší čepele nebo ne, řekl bych, že ano.

Nicméně, ptáte-li se mě na můj názor na tamešigiri v iaidžucu, pak je pro mě odpověď velmi obtížná. Zvláštní je, že přesto že je pro mě obtížné odpovědět, tato otázka mě naplňuje směsicí zodpovědnosti, potěšení a vděčnosti.

Můj názor je, že samotné testování ostří čepele není tak důležité, jako správné ovládání nástroje s čepelí, jakým je katana. Je nutné cvičit s cílem ověřit si svou schopnost udržet rovně čepel po celou dráhu seku (hasudži). Domnívám se, pro to stačí suburi (samostatný nácvik sekání). Je-li čepel rovně, uslyšíte zvuk při proseknutí vzduchu. Důležité je neustále toto procvičovat, s cílem zlepšení svého tenouči (způsob, jakým se ruce dotýkají meče). Při různých technikách seku si můžeme ověřit, zda je čepel rovně a zda udržujeme správné hasudži (dráha seku) na zvolený cíl.

text: © 2004 Šindžuku džódó kai
překlad: Zdeněk Dvořák

Článek je použit s laskavým svolením reprezentantů www.jodojo.com, majitelů autorských práv k němu. Další použití a šíření české verze konzultujte s vedením Tenšin dódžó.

webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2012 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek

webhosting poskytuje DOBRÁ SPOLEČNOST.cz