|
Nišioka sensei - Mé úvahy o honte a gjakute (Tento text měl být původně přiložen ke kazetě "Kihon video", kterou vytvořil Nišioka sensei. Toto je poprvé, kdy se rozhovor objevil v angličtině a potažmo v češtině. Mohou se proto vyskytnou drobné mutace, základ však naštěstí v překladu zůstal zachován. Šindžuku džódó kai, respektive M. Kolísek) Ve spisu profesora Eiši Macuoky z Univerzity Gakugei z Tokia je drobná sekce, zabývající se honte a gjakute, názvy, jejichž původ můžeme vysledovat v "japonských a čínských kandži" (kandži jsou ideogramy čínského původu). Pročetl jsem si tuto část s hlubokým zájmem. Domnívám se však, vzhledem ke cvičení ŠMR džódó, že v ní schází vysvětlení. Tento spis popisuje termíny "džunte" a "gjakute", pro iaidó jsou korespondující termíny "džuntó" a "sakató". V džódó máme "honte", což odpovídá "kirite" v kendó. Tato slova se liší pro každé bojové umění. Máme 3 způsoby, jak zaujmout kamae (nebo postoj) pomocí boků: vytočení vpřed, do strany a poloviční vytočení. Tyto postoje mají přirozeně také vlastní názvy. Vezmeme-li samostatně džódó, máme dva způsoby úchopu - honte a gjakute. Aby bylo možní honte a gjakute pochopit, musíme precizně oba termíny vysvětlit, rozebrat obě techniky a zařadit je do tréninku. Proto i když rozumíte těmto termínům, je veliký rozdíl v tom, zda dokážete prakticky obě techniky použít. Macuoka sensei píše ve své knize, že i když si vyhledáte oba termíny ve slovníku, bude těžké je pochopit. Když jsem sám začal chápat Šintó musó rjú džódó, uvědomil jsem si nedbalost při vysvětlování obou (jak u sebe, tak u druhých). Proto bych rád vysvětlil svůj styl (přístup). Na videu Kihon dósa si všimnete, že často vysvětluji body, o kterých si myslím, že jsou důležité. Když si v běžném životě zopakujete způsoby, jakými uchopujete a zvedáte předměty, pochopíte hlouběji věci, které jste předtím prováděli bezmyšlenkovitě. Je jasné, že nevědomé akce nepochopíte správně tělem. Uvědomění si honte a gjakute v Šintó musó rjú džódó je přesně takové. Zamýšlel jsem se nad tímto problémem v padesáti a šedesáti, ale nemyslím, že bych skutečně pochopil důležitost úchopu honte a gjakute dřív, než mi bylo 70. Když používáme nástroje, myslím, že zkusíme přemýšlet nad způsobem, jakým je držíme a používáme. Když budete bedlivě pozorovat úchop, který mají lidé při cvičení kendó nebo iaidó, uvidíte drobné rozdíly ve formě úchopu. Zjistil jsem, že se liší i názvy těchto úchopů. V budžucu se nazývá "tenouči" a myslím, že to je jeden z nejméně pochopených principů. Jedním z důvodů je to, že dlaně velice zřídka zaujímají stejný tvar při úchopu předmětů… ve skutečnosti se neustále mění. Při držení předmětů máme určitý cíl a měli bychom být schopni změnit úchop s ohledem na účel, kterého chceme dosáhnout. Dle mého soudu je nekonečná řada způsobů, jak něco držet. V budžucu máme meč, džó, bó, kopí, naginatu, pušku, pistoli a různé další zbraně. V golfu, tenisu, baseballu, gymnastice, vzpírání, badmintonu a dalších sportech existuje nekonečný počet možností. Honte je také známo pod názvem "Kirite" (ruka, která seká) a gjakute jako "učite" (ruka, která provádí úder). Oba úchopy se používají v džódó a obvykle se honte používá pro meč. Kandži (čínské ideogramy) používané pro gjakute se také čtou jako "sakate". Prozatím jsem byl schopen si uvědomit pouze jaké jsou rozdíly mezi gjakute a sakate. Je to pro mě do značné míry rozpačité přiznání. Zabralo mi roky cvičení, než jsem pochopil tak malé věci. Mezi základními technikami džódó je jedna, která se nazývá gjakute cuki (cuki znamená bodnout). Dle mého soudu by technice více náležel název sakate cuki než gjakute cuki z důvodu použitého úchopu. Máme normální způsob úchopu honte (pro meč nebo džó) a v případě sakate je způsob stejný (jako honte). Rozdíly jsou dosti nejasné, proto bych rád, aby si každý našel čas a zamyslel se nad tím. Takže, jaké je tenouči pro honte? (Nebo… jak provádím úchop v honte?) A jaké je tenouči pro gjakute? Když provádíme úchop v honte, pak předmět, který svíráme, jde podél čáry života v dlani, pod úhlem od základny ukazováku. Když provádíme úchop v gjakute, držíme předmět v linii napříč dlaní. Pro honte je zápěstí zakloněno, pro gjakute je zápěstí rovné (nebo ploché). Prosím vyzkoušejte si to. Obvykle lidé nevěnují příliš pozornosti honte a gjakute v každodenních činnostech. Existují dva hlavní způsoby úchopu předmětů, každý z nich má různé přednosti, kterých si lidé nejsou vědomi. Jak držíte jídelní hůlky? Nebo kartáč? Nůž, vidličku, lžící, kladivo, pilu? Je omezený počet předmětů, takže ten, který používáte, bude záležet na zamýšleném účelu. Pravděpodobně u každého existuje správný způsob použití a není jisté, zda lidé správný způsob opravdu chápou. Jak drží bubeníci paličky? Jak drží hráč na šamisen drnkátko? Rád bych se zeptal odborníků na danou oblast. Zajímalo by mě, zda učí dva různé způsoby úchopu předmětů. Možná po dlouhé době cvičení takoví specialisté objevili sami stejné věci. Právě nedávno jsem si tohle uvědomil, a myslím, že nemnoho lidí si jasně uvědomuje rozdíly mezi tenouči (způsobem sevření) honte a gjakute. Například když zaujímáme gjakute seigan kamae (postoj s džó mířícím do očí při úchopu gjakute), viděl jsem lidi držící přední ruku v gjakute, ale držící džó zadní nebo hlavní rukou v honte. I velice zkušení lidé nebo lidé s vysokým stupněm to dělají. Také v případě honteuči a hikiotošiuči je řada lidí, kteří mají přední ruku správně v honte, ale překvapuje mě, že jejich zadní nebo hlavní ruka sklouzne do gjakute. Pro hikiotošiuči v první chvíli úchopu je ruka v gjakute a v posledním momentu zásahu nebo řezu by měla být v honte. Když jsem si uvědomil honte a gjakute, vidím, že úchop honte u lidí cvičících džó není dokonalý. Dost mě udivilo, že honte úchop i u lidí, majících zkušenosti s kendó nebo iaidó, vypadá jako něco neurčitého. Je překvapující, že mnoho lidí provádí seky mečem při úchopu gjakute. Závěrem, dle mého názoru máme obecně dva způsoby úchopu (honte a gjakute) a není žádný jiný způsob. V japonštině se pro gjakute a sakate používají stejné znaky, ale v praxi je to něco zcela odlišného, musíme si tedy dávat dobrý pozor. Musí nám být také naprosto jasná pozice zápěstí při těchto úchopech. Praktické rozdíly mezi honte a gjakute můžeme nalézt ve zkušenostech z odhozů, zásahů, tahů, tlaků nebo seků… vaše tělo bude schopno porozumět těmto cvikům pouze pomocí keiko (cvičení). I když to dokážete jednou nebo desetkrát, je to stále málo. Je nutné vynaložit velké úsilí, než dokážete provádět techniku se stejným výsledkem. Nicméně nikdo nemůže říct, že jeho základy jsou dokonalé… to je důvod, proč se dají trénovat celý život. Znovu opakuji, v Šintó musó rjú džódó jsou tři základní techniky honteuči, gjakuteuči a hikiotošiuči. Užitečnost této znalosti není omezená na Šintó musó rjú džódó, ale lze ji aplikovat na další věci. Související odkazy a obrazové přílohy: http://jodojo.com/jodo03A.html
text:
Cuneo
Nišioka, © 2004
Šindžuku džódó kai Článek je použit s laskavým svolením reprezentantů www.jodojo.com, majitelů autorských práv k němu. Další použití a šíření české verze konzultujte s vedením Tenšin dódžó. webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2012 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek webhosting poskytuje DOBRÁ SPOLEČNOST.cz
|
