|
Podvanácté a
přesto poprvé
Další seminář Šintó musó rjú džó s Fredem Quantem proběhl ve Zlíně, během druhého dubnového víkendu 2008. Šlo sice už o 12. seminář u nás, nicméně to byl první, od kterého budeme jeho stáže očekávat s roční přestávkou. Fred mi to navrhl (oznámil a překvapil) už po minulém cvičení v listopadu a vlastně šlo jen o to, dohodnout se na období... Díky tomu, že jsem vybral jaro, tak se prostor mezi jeho poslední návštěvou a tímto seminářem, ještě nezdál tak dlouhý. Ale pozor, odteď si všichni musí rok počkat a proto každý, kdo si 12. seminář nechal ujít, ten (jak se říká v Kralupech) "prokaučukoval" svojí letošní šanci.
foto: enbu, čúdan waza Proč už jen jednou za rok? Podle Freda proto, že už jsme samostatní a tolik ho "nepotřebujeme". To je jediný a zásadní důvod. Mezi námi, všude, kde Fred učí (Švédsko, Maďarsko, ale také Holandsko) vede jen jeden oficiální seminář ročně, takže těch šest roků tady bylo něčím velice výjimečným. Navíc Freda cvičení absolutně neživí a ta neplacená volna za pátky a víkendy pryč z domu od rodiny mu rozhodně penězi nebo svými úsměvy nezaplatíme. Je třeba si uvědomit, že sice "končí" jedno období, ale další začíná (jako vždy), takže se každému z nás otevírá příležitost vyrazit aspoň jednou ročně za Fredem, anebo jinam, kde si cvičení užije až dost. Sami si vždy v listopadu uspořádáme něco jako národní seminář, takže můžeme po cvičení sedět a vzpomínat, jaké to bylo žůžo bájo, když nás Fred opravoval dvakrát za rok ;) Takže k semináři. Cvičení bylo naplánované na sobotu a neděli, přičemž já sám si s Fredem procvičil některé techniky ještě předtím, tedy v pátek večer. V rychlosti jsme si zopakovali kihon, kage waza a kendžucu katy tak, abych se poptal, na co potřebuji a Fred se během víkendu mohl věnovat ostatním, méně zkušeným účastníkům. Ti začali, jako obvykle, v sobotu ráno cvičením tandoku dósa, přičemž zkušenější z nás pomáhali s opravami a pokoušeli se najít nejzásadnější chyby, které se stále opakují. Po dvou hodinách pokračovalo dopolední cvičení krátkým učikomi geiko. Mimoto si i začátečníci vyzkoušeli fragment katy z čúdan waza - midare dome.
foto: enbu, kengome
foto: enbu, seigan
foto: enbu, kage waza Jak probíhal seminář stále dál, věnovali jsme se dalším způsobům učikomi (s džó i bokkenem), cvičili jsme kihon sótai a po ukázkách omote, čúdan, ran-ai a kage waza se všichni věnovali katám z těchto sad Šintó musó rjú. Každý (kromě mně a dalších 2 účastníků) se naučil alespoň dvě nové katy Kdo si potrpí na čísla a účastnil se celé stáže, ten viděl v jejím průběhu celkem 43 různých kat z prvních čtyř úrovní osnov. Čistě mezi námi - kvůli jediné nepřesnosti jsme zopakovali jen jednu katu a to šamen z tokušu waza. Jinak nebyl důvod "cokoliv opravovat". Tedy mluvím tu o enbu :) nikoliv o vlastním cvičení. Tam jsme těch chyb nasekali, jéje. Ale právě proto jsme tam byli. Abychom si opravili nějakou tu chybku. Po semináři si každý mohl vyzkoušet, jaké to je ukázat, co se naučil před ostatními. Nikdo se dopředu moc nehnal a jak se zdá, všichni věděli proč. Nevím, zda někdo mávl kouzelným proutkem a nastalo "mlha přede mnou, mlha za mnou", ale popletli to snad úplně všichni. Jenže to vůbec nevadí. Myslím, že za tu zkušenost, ukázat úplně čerstvě nabyté vědomosti před ostatními, to stálo. A mně zase stálo za to sledovat, jak se všichni smaží ve vlastní šťávě ;) a já nemusím.
foto: zkoušky Nakonec proběhly krátké zkoušky na nižší technické stupně. Všichni adepti na 4. a 5. kjú byli úspěšní, pouze překladatel a předkladatel (tedy povelník, prostě já) vynechal jednu ze základních technik a propadl se hanbou do nižšího patra. Už se vrátil zpátky a slibuje, že už to víckrát nepoplete... alespoň do nejbližších zkoušek. (Vzhledem k tomu, že šlo o maki otoši mohou být účastníci zkoušek jenom rádi a jak řekl Fred: "měli jste štěstí.")
foto: účastníci Semináře se zúčastnilo 30 lidí z Moravy, Čech, Prahy, Maďarska a z Podtater. Holanďany (1) nepočítaje. Mimoto se objevili po čase i novináři (hokejový Zlín se nedostal do play off, tak není o čem psát) a také milá paní z ČR Brno, které odvysílá reportáž. Bohužel nevím kdy, tak jí neuslyším. Celkově vše proběhlo bez problémů. Cvičení skvělé, organizace (mojí) práce na jedničku, cesty průjezdné. Akorát magistrála byla na čtyřce a tak mě trošku pozlobila. Hrozně rychle mi všechno uteklo a jestli i Vám, tak to bylo fajn, protože jste se tím bavili. Nashledanou příště. text: Patrik
Orth Zlín, 19. dubna 2008 webmaster Tenšin dódžó 2008 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
