|
Třináctý džó seminář za námi... průšvih se
nekonal
Fred Quant, ŠMR gomokuroku. Třináctý (!) seminář Šintó musó rjú džó v ČR s Fredem Quantem proběhl o víkendu 11. - 12. dubna 2009 v Praze. Zúčastnilo se ho 36 pravidelných i "svátečních" džódistů z Česka, Slovenska, Maďarska, Německa, Švédska a jeden Nizozemský učitel. To bylo poměrně dost lidí s ohledem na to, že se seminář konal během velikonočního víkendu. Mezi účastníky byli začátečníci i pokročilejší, a tak bylo třeba program stáže přizpůsobit všem a to se, myslím, Fredovi povedlo. Připravil zajímavý víkend pro všechny, takže nikdo nemusel litovat času, který cvičení v Praze věnoval. Jak to tedy proběhlo? Připomeňme, že cvičení českého džódó organizujeme ze Zlína, z nejvýchodnější části naší republiky, proto většina stáží probíhá právě tam. Třikrát jsme s Fredem cvičili v Praze, jednou u západních hranic v Tachově. Po několika letech jsme se přesunuli znovu do Prahy, abychom ušetřili čas nutný pro přesun učitele, stejně jako ostatních účastníků (i trochu benzínu a tedy peněz v době vrcholící finanční krize). Právě proto, že jsme byli vlastně na návštěvě v cizím dódžó a také kvůli (nešťastné) třináctce, jsem stále čekal, co se pokazí organizačně. Něco říkalo: "Nepovede se to, na něco jsi zapomněl..." Nevěřil jsem, že by mohlo všechno klapat a nelíbil se mi ani ten klid týden před seminářem a pořád jsem nevěřil, že přijedou (tentokrát) opravdu všichni přihlášení. Po úspěšném přesunu z 300 kilometrů vzdáleného Zlína po děsivé dálnici D1, včasném Fredově příletu a potvrzení dostupnosti tělocvičny se mi sice trochu ulevilo, ale já se i po těchto dílčích úspěších rozhodl, že nic neponechám náhodě. Ještě před cvičením jsem předal Fredovi praktický a užitečný dar. Užitečný právě pro něj a právě při příležitosti třinácté stáže. Pevná, ocelová helma vyřazená z českých armádních skladů Freda viditelně potěšila a mě ještě víc uklidnila. Lignanský, respektive letošní ženevský masakr, by se neměl opakovat a nic horšího se snad nestane. Fred v přilbě odmítl sice cvičit, ale příležitost dostal a já byl z obliga... Možnost vrátit se bez poškození hlavy dostal ;-)
Komu tady jde o hlavu? Seminář probíhal v obvyklém duchu. Měli jsme sice poměrně málo času mezi tréninky. Do půldruhého dne jsme nakonec vtěsnali více než jedenáct hodin cvičení. Nezbyl čas na zkoušky, ani na rozsáhlejší ukázky před nebo po jednotlivých trénincích. Vlastně nezbyl čas ani na přestávky mezi nimi. Prostě jsme od sobotního rána do nedělního odpoledne (14.00) jenom cvičili. Na oběd, nebo večeři si vůbec nevzpomínám, asi jsem je prospal.
Hissage, Fred a Aleš (nahoře)... ... cuba wari, tentokrát Fred a Petr (dole).
Cvičili jsme postupně kihon tandoku i sótai, nemnoho času jsme věnovali učikomi, několik hodin katám omote a čúdan, pokročilejší cvičili i ran-ai a kage. Většina účastníků se naučila nějakou novou katu nebo dvě. Část cvičení byla věnovaná ken kihonu a happó giri. Fred se přesouval od začátečníků k pokročilým a zpátky. Když bylo třeba, trošku jsme mu "s učením" pomohli. Tentokrát po nás chtěl, abychom cvičili pomaleji, říkal že pomalejší cvičení je dost obtížné a člověka hodně naučí. Nezapomněl zdůraznit význam kihonu… Ostatní a konkrétní opravy směřoval k jednotlivým účastníkům, kteří měli mnoho příležitostí zeptat se na co chtěli.
Zase! Nakonec k žádné mimořádné události nedošlo… Počasí sice trošku zlobilo a sluníčko nám v tělocvičně pěkně zavařilo, ale po srpnové guadarramské výhni nešlo o nic, co bychom nezvládli. Stihnuli jsme letadlo a všichni (pokud vím) zvládli zpáteční cestu bez komplikací. Tělocvičnu jsme vrátili v nezměněném stavu a všechny hlavy zůstali vcelku :-)
Namísto společné fotky... závěrečné džigeiko. Myslím, že se vše nakonec vydařilo a už se těším na další seminář… tentokrát jistě u nás doma, ve Zlíně. text: Patrik
Orth Zlín, 20. dubna 2009 webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2009 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
