|
Letní mini gaššuku FEJ
Würzburg, pevnost Marienberg Obvykle když se koná IJF jamboree mimo náš kontinent, organizuje FEJ víkendové letní cvičení, seminář džódó dostupný i těm, kteří se světového gaššuku neúčastní. Letos se toto setkání uskutečnilo až po letním cvičení v Japonsku, a tak bylo možné zhodnotit právě nabité zkušenosti, přiblížit je ostatním a sjednotit tak společný trénink. Toto víkendové cvičení vedl Pascal Krieger spolu s Michelem Ducretem a Yvesem Galley pro asi padesátku účastníků z Německa, Rakouska, Švýcarska, Francie, Itálie, Nizozemska, Maďarska a České republiky. Třikrát denně jsme spolu s těmito učiteli a ostatními džódisty probírali vše z osnov školy od kihonu po gohon no midare. Část stáže věnovali učitelé kendžucu. Pascal sensei se zastavil u každého bodu, který je pro něj důležitý s ohledem na nedávné cvičení s japonskými učiteli. Popsal rozdíly, vysvětlil svůj postoj k nim, někdy připustil, že ten či onen pohyb budeme nadále cvičit stejně s ohledem na dlouhodobou zkušenost a pravidelný kontakt se senseiem Nišiokou. Jako účastník obou stáží jsem velmi přivítal vysvětlení některých věcí, u nichž jsem v Macumotu tápal, a byl jsem rád za odpovědi na některé otázky, které ve Würzburgu padly. Po oba horké srpnové dny jsme cvičili třikrát denně a venku, na přímém slunci. Byl to vyčerpávající víkend, ale pro džódisty velice výživný, a tak mohou litovat pouze ti, kteří se ho nezúčastnili. Tak nějak jsem ve stručnosti informoval BU - Fighter´s magazín... a teď podrobněji. Stáž nebyla daleko, Würzburg je asi 700 km od Zlína (400 od Prahy), méně než 7 hodin za volantem na každou cestu. Časově málo náročné a poměrně levné, řekl bych. Spaní je možné v dódžó ve spacáku, jídlo "za hubičku", cvičení za 50 EUR, tj. normálka. Vzhledem k tomu, že o prázdninách cvičíme méně, přednost má volno, lov lelků, případně tlučení špačků a od japonského dobrodružství uplynuly už tři týdny, bylo jisté že si tuto příležitost nenechám ujít. Příležitost pořádně procvičit všechny katy a techniky, ujasnit si co bych měl opravit na základě instrukcí z Japonska, co jsem pochopil a co ne bych si nenechal ujít ani, kdybych měl zlámanou ruku, šedý zákal a střevní chřipku zároveň. Přiznávám, že mě zklamala slabá účast z Čech - zřejmě kvůli nějakým komunikačním "uzlům" (rozuměj neprůchodnosti přesouvajících se informací ;-)), nebo tak něco. Ke stáži. Cvičili jsme v sobotu i neděli od 6.30 respektive 6.00 ráno, potom po snídani a po obědě do pozdního odpoledne. Podobně jako v Japonsku se cvičil kihon sótai "napůl" to je, prvních šest technik, potom výměna zbraní a druhý den dalších 6. Přiznám se, že budu radši, když se vrátíme k obvyklému postupu na letních školách, tedy komplet sótai každý den. Člověk se opravdu probere. Nadto jsme jednou cvičili kihon tandoku, přiznám se, že už nevím jestli před nebo po sótai, ale to nehraje roli. Pascal sensei nám potom popsal své postřehy, které zachytil v Macumotu ke kuri hanaši a dó barai uči. Ačkoli obě věci znám (už od své první návštěvy Japonska a vlastně i od některých evropských učitelů), umožnil mi Pascalův výklad lépe porozumět praktickému provedení těchto detailů. Umí to prostě vysvětlit a ukázat jinak a pro mě jasněji. Mimochodem Pascal sensei jen přešel techniku maki otoši s konstatováním, že (po našem) tato technika je pořád legrační (záhadná, komická, žertovná... kdo ví). Nemyslel asi, že jí nemáme brát vážně, ale spíše že se nebude pouštět do jejího složitějšího vysvětlení, které je patrně každých X dní jiné... Když jsme probrali kihon, bylo na čase ukázat a vysvětlit katy. Podobně jako v Japonsku jsme tentokrát cvičili katy omote (a později čúdan i další) po třech. Katy ale pro ostatní ukazovali ostatní účastníci, různě pokročilí džódisté z různých skupin. Pascal sensei jen okomentoval (případné) chyby, vyzval k tomu i ostatní učitele a nás nechal, abychom se ptali. Znovu mě překvapilo, kolik už dříve zodpovězených otázek tu padalo a sám jsem se zajímal spíše o to, co jsem viděl nebo slyšel jinak na IJF gaššuku a jestli to budeme cvičit jinak i my. Srovnání z Japonskem bylo nutné a stejně jako já, nebo účastníci obou letních škol, nebo i učitelé diskutovali o různých tématech, které mohou být při společném cvičení a výkladu nakonec matoucí. Proč prostě nezačneme všechno cvičit jinak, nově, když to přišlo z Japonska? No především proto, že naše práce je dlouhodobá - Pascal sensei cvičí s Nišiokou přes 15 let a některé opravy jednak nejsou od Nišioky, ale od jeho dalších žáků (mnohdy méně zkušených, než jsou ti evropští) a potom některé z nich jsou výsledkem jistých senseiových omezení daných věkem a fyzickými (in)dispozicemi. Tedy na základě jednoho týdenního cvičení není vhodné měnit patnácti nebo dokonce třicetileté Pascalovo snažení. Trefná byla poznámka k měnění fragmentu katy, nějaké konkrétní části, která může změnit vzdálenost nebo rytmus a tím i zbytek katy. Ted změníme-li jednu část sledu pohybů, nebude mít zbytek smysl, ztratí se logika a potom by mohlo dojít k jakémusi formálnímu cvičení bez účinnosti. Myslím, že Pascal sensei dobře ví, že by to byl krok zpátky. Je třeba vědět, že některé tyto informace, rozpory ve výkladu různých učitelů mohli ti naši senseiové slyšet, vidět a poznat už dříve a ví, že se mění spíše jejich interpretace než smysl a provedení (viz zmíněné maki otoši). A stejně jako jsou třeba pro Pascala senseie (nebo i ostatní FEJ učitele) některé a opravy od Nišioky věcí dlouhodobého pozorování, ne otázkou zbrklého předělávání. I pro nás jsou tyto opravy věcí dlouhodobého zkoumání. To je důvod, proč stále cvičíme a necháme se vést našimi učiteli, kterým důvěřujeme. O tom, že to či ono, člověk po prvním zhlédnutí zdaleka nemusí chápat správně snad ani psát nemusím... proto nás ani neučí lidé, kteří jsou o lekci před námi :) No zpátky k programu stáže. Jako obvykle se od začátečníků (kihon, omote) odpojovali pokročilejší, kteří pracovali nejprve na čúdan učikomi, potom přímo na katách čúdan waza, ran-ai atd. Méně času bylo (v neděli) na techniky kage, samidare a gohon no midare, které se zvládli během jediného bloku (méně než dvě hodiny). Ještě je třeba doplnit, že jsme v neděli dopoledne cvičili kendžucu (uke kaeši) - přitom Pascal sensei zopakoval že je třeba s mečem cvičit pravidelně (i proto, abychom nedopadli, jako ti, kteří s ním necvičí - nemístná poznámka autora). Také nám vysvětlil, že meč používáme jangově, jinově a nebo jako "mu" (nic, prázdno) a samozřejmě ukázal, co tím myslí. Po veřejné ukázce a krátkých zkouškách (1. kjú, šodany a ještě jedno nižší kjú) Pascal sensei odjel. Závěrečné nedělní cvičení bylo zčásti vedené Yvesem a Michelem, kteří se věnovali jednotlivcům při vysvětlení a procvičení nových kat a částečně samostatné. Osobně (a jsem za to rád) jsem od Pascala senseie dostal výklad kasumi no midare a šamen no midare a tím doplnil sadu pěti technik gohon. Tedy po roce studování samidare waza (u poměrně přísného Freda Quanta se s touto sadou začíná teprve od 2. danu) mě čeká další práce na pěti dynamických, reprezentativních technikách vytvořených Šimizu senseiem. Uvidíme, kdy je budu schopný cvičit Fredovým nebo alespoň Yvesovým tempem těchto dalších 5 ran-ai... Mimochodem právě Yves Galley mě úplně "vyšťavil" když jsem s ním všech pět technik pár minut cvičil... No nic, to je osobní a nepředatelná zkušenost - všichni umínění džódisté to časem poznají také :) Chtěl bych ještě dodat, že Pascalovo cvičení pro mě představuje vrchol toho, co nám Svět hole nebo alespoň Evropa může nabídnout. Jeho výklad je mi blízký a dobře ho chápu a přijímám. V každém případě jsem se na této stáži cítil jako ryba ve vodě. Nadto jsem rád, že si můžu se senseiem víc popovídat i o věcech mimo dódžó, protože je to (jako každý správný učitel) člověk z masa a kostí. Z Würzburgu jsme vyrazili na Prahu, kde jsme si udělali hodinovou přestávku u maminky na turka... A potom šupem po nejhorší evropské dálnici domů. Do Zlína jsme dorazili v jednu ráno, následovalo upadnutí do hlubokého spánku a nový pracovní týden...
pár obrázků z poslední části semináře, Pascal sensei vysvětluje "jak si představuje zkoušky" text a foto: Patrik
Orth webmaster Tenšin dódžó 2006 - 2009 - přebírání textů a fotografií jen s vědomím autora stránek |
